Už jako malý kluk jsem toužil mít nějaký ten vláček. V té době to bylo jakési ztělesnění mých snů o dálkách a cizích zemích, o poznání jiných hor, údolí či měst. V té době internet nebyl o to krásnější byly sny. O počítačích jsem slyšel jen vzdáleně a to povětšinu vždy jen, že ti "imperialističtí Američané" zase něco vynalezli. V televizi jsem to málo, co tehdy tady bylo, dosloval hltal, a něco málo našel v knihách. Pak přišel učňák, vojna, pak zase škola, sem tam do toho nějaké to manželství, ošatka plná dětí, po strávení značné části života v práci jsem si o nějakém tom uskutečnění mých snů mohl nechat zdát. Nehledě na to, že s ruštinou se na trati v Peru ( mimo jíné nadále to zůstává mým snem ), asi těžko domluvím. To, co mi ale rozhodně zůstalo je láska a vášeń k vlakům, vláčkům, mašinkám, kolejím a vagónům. Vrací mě to do nevinné minulosti plné ideálů a tužeb.
Mé první vláčky byly (jak tehdy nejinak) TT od PIKA. Na tehdejší dobu se rodiče doslova plácli přes kapsu a koupili toho přes celý obývák. Prostě nádhera, dodnes vzpomínám jak se svítící párovka prohání při své první jízdě pod stromečkem, a vlastně dnes již vím, že táta z toho tehdy měl mnohem větší radost než já. Malá tétéčka odvlál čas. Tedy spíše táta je v době mé vojny prodal za tehdy závratné 4000 korun, a já se ani nastačil s vláčky rozloučit. Pak přišla z tohoto hlediska hubená léta. Jiné starosti, jiné vášně, neustále se bouřící hormóny a pak spoluvýchova (tedy dnes s odstupem tvrdím, že se jednalo o pokus výchovy) dětí, nedali čas na nějaký ten koníček. Můj návrat však přišel. Nečekán, nezván, dokonce jaksi potichu a poskrovnu, ale přesto přišel. Stačila na to hodinka strávená na burze veteše. Stačilo hnutí mysli a koupě vláčků, které by zřejmě normální modelář nekoupil. Ale mě to stačilo a byl jsem rád.
Mé druhé vláčky, a stále jimi jsou "HO", a nyní nejen od PIKA, ale též od Mehana, Roca a jiných výrobců. Opět to nejsou extra špičkové modely, i když pro mě mají neocenitelnou hodnotu. Nemohu se rovnat s jinými "modeláři", kteří jsou nejen ochotni, ale přímo za ně dají i mnohatisícové hodnoty. Tyto druhé vláčky mám hezky v krabičkách schované a čas od času se jimi rád kochám.
Třetí vláčky a ty podstatné, tak ty vlastním a provozuji velice krátkou dobu. Je to něco přes tři roky, kdy jsem tak trochu omylem narazil na webové stránky firmy DRAH-SERVIS z Brna, které mě sice zpočátku moc nezaujaly, ale to semínko chtíče bylo již nenávratně zasazeno. Po jisté době jsem zakoupil startovací sadu, jak jinak již v digitálním provedení, a poté pomaloučku potichoučku, tak aby to peněženka ani neslyšela jsem dokupoval ostatní drobnosti.
Dnes je z toho taková malá sbírka tří parních lokomotiv, jedenácti vagónů a nějaké ty koleje a výhybky. K tomuto různorodému výběru jsem musel dokoupit též digitální ovládání ( i když na nižší voltáž ), aby šlo opravdu využít i když z daleka né všechny možnosti, které jsou lokomotivami nabízeny.
Tyto stránky budou postupně mapovat moji činnost při rozšiřování uvedené zahradní železnice. Součástí tohoto mapování jsou též fotogalerie mých blízkých, kteří se chtě nechtě budou na výstavbě a rozšiřování zahradní železnice podílet.
